Kvůli dopravě se celodenní výlety plánují dlouho dopředu. A potom se doufá, že počasí vyjde. Ve středu pršelo téměř celý den a proto jsme ještě ve čtvrtek ráno nevěděli, zda se vydat do přírody nebo se schovat do libereckého Dinoparku. Vyhrál risk a moc se vyplatil. A ještě jednu věc nesmím zapomenout zmínit. Zvídálci zjistili, že se jim ztratila víla Majdalenka. Co to asi znamená?
Autobus s příjemným řidičem nás dovezl do vesničky Střehom. Byl právě čas na svačinu. Přes silnici byla hospůdka „U zvoničky“ s krytým i otevřeným sezením. První setkání s místními lidmi bylo milé. Bez problémů jsme se najedli pod jejich střechou na suchých lavičkách.
Dál nás cesta vedla okolo rybníku a sádek na rybky. Potom okolo starého mlýna, kde se točila pohádka „S čerty nejsou žerty“ a chalupy herce Josefa Dvořáka. Jeho chalupa i okolí svědčí o tom, že vodníky hrál moc rád. Všude nás pozorným pohledem sledovali vodníci. Po chvíli už začaly vykukovat skály, stékaly se potůčky. Děti usoudily, že nás Majdalenka pozvala do svého vodního království. Asi v polovině cesty jsme už s jistotou věděli, že to byla naše víla, kdo nám naplánovat cestu. Čekala tam u své studánky na nás. V rukou držela dopis, kde nám děkovala za vše, co s námi poznala a zažila.
Mezi skalami, rybníky a naučnými tabulemi nám cesta příjemně ubíhala. Sluníčko sice moc nesvítilo, ale bylo velice příjemně. Akorát na správný výlet. Najednou se před námi objevil hrad. To bylo radosti. Před ním jsme poobědvali, ale místo na hrad naše cesta vedla do skalního bytu Barušky. Tam se děti do sytosti nabažily skalních jeskyněk a prolézaček. Ale to už byl čas vrátit se k autobusu a domů. Tak snad se putování s vílou Majdalenkou všem líbil.
A při cestě do školky jsme si mohli zazpívat SLÁVA NAZDAR VÝLETU 🙂
