Archiv autora: Lenka Scholzová

Ve středu 26. 6. 19 jsme pro naše předškoláky uspořádali slavnostní rozloučení. Děti si nejdříve povídaly o tom, co se jim ve školce líbilo, na co se těšily. Ale také o tom, co se jim nelíbilo a co dělaly nerady.

Na památku obdržely krásnou knížku Dušinka, víla věcí a pamětní list, na kterém jsou fotografie od jejich prvního dne ve školce až po současnost. Pastelky se budou též určitě dětem hodit do školy.

S mladšími dětmi a zaměstnanci školy poté společně usedly ke slavnostní tabuli a pochutnaly si na zmrzlinových pohárech.

Do ponikelské školy odchází 9 dětí a jedno mimo spádovou oblast. Hodně školních úspěchů, dobrých kamarádů a pohodu 🙂

Na závěr školního roku si obě třídy připravily svá vystoupení, svoje pohádkové příběhy plné písniček, říkanek, tanečků a dialogů. Děti obou tříd nacvičovaly opravdu s velkým nasazením, písničky si zpívaly i během dne.

Mladší děti nacvičily pohádku BUDKA a starší děti sehrály pohádku ČERT A KÁČA. Všem dětem patří velký dík za velké nasazení před rodiči a veřejností, i když to pro ně není úplně jednoduché. Velký potlesk byl tou největší odměnou.

V úterý 11. 6. 19 se nám ze školky ztratila víla Madalenka. Už jednou to udělala a nakonec jsme ji našly v Údolí Plakánku u studánky. Tak jsme hned hledali nějaký vzkaz. Byl tam, ale byl trochu záhadný. Na konci totiž stálo, že si máme v pátek kromě obvyklých věcí přibalit do batůžku také čelovou svítilnu a přilbu. V napětí jsme zůstali až do pátečního rána.

S batůžky, svítilnami a přilbami jsme vyrazili po osmé hodině ze školky. Již u branky jsme našli první písmenko a dopis s dalšími instrukcemi. Byl krásný slunečný den. Během cesty jsme nacházeli další instrukce a obrázky víly. Na louce u bývalé vatry jsme objevili Majdalenku ze třídy Kulíšků. Ale ještě chyběla ta z velké třídy. Co naplat, jde se hledat dál. Blízko ponikelských jeskyní jsme našli další – poslední písmenko a instrukci, že se máme pokusit sestavit z písmenek heslo. Nebylo to lehké, děti skládaly a učitelky předčítaly. Díky Anežce a Eliáškovi se to podařilo a heslo znělo „POKLAD“. Kam pro něj. Nedaleko byla paní Lenka Hájková, která nám poradila, že pro poklady se chodí do jeskyní. Poslechli jsme ji, ale jak se tam dostat. Ještě že Amálka znala kouzelné říkadlo. To nám přivolalo jeskyňáře, kteří nám pomohli do jeskyní. Téměř všechny děti byly odvážné a 15 metrů dlouhý žebřík do podzemní jeskyně zvládly.  A hurá. Seděla tam víla Majdalenka a hlídala velkou krabici lahviček na pití se svým obrázkem. Co jiného by nám vlastně mohla dát víla Majdalenka na rozloučenou, než lahev na dobrou jeskynní vodu, která vytéká nedaleko naší školky a můžeme si ji kdykoliv natočit. V jeskyni jsme si vodu již nabrat nestihli, byl nejvyšší čas se vrátit na oběd.

Vylezli jsme tedy z jeskyní. Na sluníčku nás čekalo další velké překvapení. Přišel se na nás podívat sám velký Krakonoš.

Tímto bychom chtěli poděkovat manželům Hájkovým, panu Rónovi, Honzovi Lukešovi a Láďovi Jiroušovi staršímu i mladšímu za nádherné zážitky.

I druhé vystoupení jsme nakonec naplánovali na stejný den. A to z jednoho velkého důvodu. Již osm let s námi tancuje Emička Hájková. Pokud budete dobře počítat, tak zjistíte, že do školky již dávno nechodí. Přesto s námi dál nacvičuje a děti se na ni vždy moc těší. Protože další týden bude se školou na několikadenním výletu, a děti chtěly tancovat s ní, tak jsme to vše uskutečnili v jeden den.

Ale kdo se nemohl přijít podívat nebo si zatancovat, protože byl na dovolené nebo nemocný, nezoufejte. Budeme ve druhé polovině července vystupovat i za hranicemi obce. Na Krakonošových letních podvečerech.

V domově s pečovatelskou službou vystupujeme každoročně. Ani tentokrát jsme nezapomněli. Babičky slovy chvály nešetřily. Potěšilo nás to.

Ještě jednou bych chtěla poděkovat manželům Paulů za přenádherné kroje pro náš kroužek Sojčata.