Mateřská škola Poniklá

V prosinci na nás čekalo několik překvapení. Hned s jeho začátkem jsme se začali připravovat na návštěvu ze samotných nebes i pekla. A přestože to v některých z nás rozdmýchávalo větší, či menší obavy z nezvyklé návštěvy, přesto jsme se rozhodli vyzkoušet si jejich role. A tak se u nás ve školce jedno páteční dopoledne vyrojila spousta čertů, nad nimiž dohlíželo několik rozvážných Mikulášů a celou emočně vypjatou atmosféru pak zjemnilo a zpříjemnilo také několik něžných andílků. A co se nestalo. Zatím, co si na ně hrajeme, oni nám nepozorovaně vklouzli do školky. Prozradil je jen zvoneček a nůše s nadílkou, kterou nám zanechali u dveří. Uf. Tak pro letošek to máme za sebou.

Konec listopadu nám připomněl, že Vánoce tu budou dříve, než se nadějeme. Byl čas přemýšlet nad dárečky pro nejbližší i nad vánoční výzdobou. Někteří rodiče se svými dětmi využili příležitosti a přišli si 25.11. k nám do školky vyrobit betlémy a andílky z keramické hlíny, pod vedením paní učitelky Renáty Pušové Dis.

Další pátek 14.11. jsme si domluvili návštěvu místního muzea řemesel. Zásluhou naší průvodkyně, paní Jany Pičmanové, jsme zjistili, jak žili a pracovali lidé v dřívějších dobách a prohlédli jsme si rozmanité nástroje a pomůcky řemeslníků i hospodyněk. Není snad již ani třeba se zmiňovat, že se kulíšci na tuto návštěvu dopravili jak jinak než hasičským autem a pro tentokrát díky ochotě pana Novotného.

Během tohoto programu děti zkoumaly hustoty látek. Odhadovaly, co jak je těžké – voda, mouka, sůl, cukr, strouhanka, písek, olej.  Z domova si přinesly skleničku bez potisku od marmelády, do které jsme nalili vodu a děti si pak samostatně z odměrného válce postupně přilévaly stolní olej. Obě tekutiny se nepromísily a vytvořily oddělenou hladinu, přidali  potravinářské barvivo, které obarvilo pouze vodu dole ve skleničce a olej si zachoval svojí původní barvu. Do skleničky děti přisypávaly sůl a tvořily se bublinky, které stoupaly k hladině oleje. Pipetou nabraly obarvenou vodu a postupně přikapávaly na vrstvu oleje, kapky prostupovaly do spodní barevné vody, tvořilo to zajímavý efekt. V závěru se vážením přesvědčily, která látka je jak těžká, co se ve vodě rozpouští a co ne.

Tento pátek vyhrálo sluníčko nad podzimními mlhami a tak pranostika o Martinovi na bílém koni nevyšla. Ale naše poznávání vzdálenějších míst Poniklé ano.

Když jsme vyšli ze školky, objevili jsme na cestě zlatý otisk podkovy. A hned nám bylo jasné, že tentokrát naše kroky povede svatý Martin. Zavedl nás nad nádraží (právě přijel vláček od Jilemnice) ke starému domku zvanému „bejkárna“, kde se s námi Martin rozloučil voňavými rohlíčky s tvarohem. Krásné počasí i čas nám dopřálo ještě volnou hru s přírodninami na kraji lesa.