Na počátku prosince si všechny děti ozdobily velkou ponožku. Někteří ji pomalovaly fixami na textil, jiní polepily textilními obrázky.
Ve čtvrtek před obědem jsme je položili na balkónová okna a čekali. Ale s odchodem posledních dětí tam ještě byly.
Avšak ráno, to už bylo jiné. Na oknech nebyly ponožky vůbec. Ani během dopoledne se neobjevily. Teprve, když jsme se vraceli z vycházky, některé děti zahlédly nějaký pohyb na balkónu Zvídálků. Někdo viděl babičku, jiný někoho v masce. Pro některé byla postava s dlouhými oranžovými vlasy, pro jiné černá jako čert …(v tom je nádherná dětská fantazie a vnímání).
Někteří starší kamarádi si mysleli, že to byla paní ředitelka, která zůstává ve školce. Avšak jaké bylo jejich překvapení, když došla děti u vchodu do školky oblečená (šla totiž z pošty).
Nakonec se vše obrátilo k lepšímu. Když jsme se svlékli, našly téměř všechny děti ponožky opět na oknech a plné dobrot. Někdo byl chvíli smutný. Jeho ponožky tam z počátku nebyly. Po obědě se však našly za oknem na druhé straně budovy. Možná to bylo pokárání a upozornění na to, že není vše vždy v pořádku. JEŽÍŠEK SE STÁLE JEŠTĚ DÍVÁ:-)