Ve středu večer nás Mikuláš se svými pomocníky ve školce již nezastihl. Abychom si tuto tradici alespoň trochu užili, sešli se ve čtvrtek ve školce samí čertíci, andílci a dva Mikulášové. Společně jsme si tancovali, hráli hry a zkoušeli svoji obratnost. Během svačiny nás ale vyrušilo zvonění zvonečku. Že by se Mikuláš a jeho pomocníci přece jenom ještě vrátili do lidského světa?
Opatrně jsme tedy vykoukli na chodbu, ale očekávanou návštěvu jsme neviděli. Jenom dole u dveří stála veliká nůše a koš plný zdravých balíčků a pod stromečkem bylo na první pohled plno míčů. Nebyly to však míče, ale velká pomela. Všem se trochu ulevilo, výslužku si děti odnesly do šaten a Mikulášovi poděkovali.
Kulíšci zjistili, že si s sebou odnesl i obsah pytle, do kterého všichni uložili svá zlobení. Nechal nám tam už jen pytel prázdný. To je dobře, máme opět kam uložit divadelní čepičky.