Aby čekání na večerní příchod Mikuláše a čertů nebylo tak dlouhé a strastiplné, zahráli jsme si na ně ve školce. Děti – čertíci, andílkové a dokonce i Mikulášové – se ve školce scházeli už od rána. Společně si hráli, povídali, soutěžili, tancovali a také se báli. To když se najednou na chodbě ozval zvoneček a čertovské brblání.
Někdo byl zvědavý, někdo se raději schoval do ústraní, i slzičky se objevily. Nakonec zvědavost zvítězila. Šli jsme společně na chodbu zjistit, co se vlastně stalo. Ale nikde nikdo. Jenom dole u vánočního stromečku ležela hromada mikulášských balíčků. To bylo nakonec radosti.