Je pátek. Děti otevřely poslední adventní okénko. A stále nic. Již několik dnů se nám zdá, že zazvonil zvoneček, ale nikde nikdo a nic.
Dnes po svačině najednou zvoneček zazvonil, a jeho hlas se nedal přeslechnout. Kulíšci se přiběhli podívat k nám nahoru, protože se jim zdálo, že zvonění přicházelo shora. Ale v horním patře nic. Děti se tedy společně vydaly ke stromečku u vchodu. Tam také nic. Co teď?
Vydaly se tedy prohledat třídu Kulíšků. Když otevřely dveře, stál tam stromeček a pod ním plno dárků. To bylo radosti. Posadili jsme se do velkého půlkruhu, aby každý dobře viděl. Zazpívali jsme si vánoční koledu s klavírním doprovodem, pochutnávali si na cukroví a povídali si o vánočních zvycích. Rozkrojili jsme si jablíčko a našli v něm krásnou hvězdičku. Pouštěli jsme si skořápkové lodičky a prohlédli si rozkvétající větvičku Barborku.
A poté již děti zvědavě rozbalovaly dárky. Vždy ve dvojici, Kulíšek a Zvídálek. To bylo radosti.