Mateřská škola Poniklá

S dětmi a jejich rodiči jsme se sešli v pátek v podvečerních hodinách, hodinu před vystoupením. Bylo třeba se převléknout a zopakovat si všechny tanečky. V 18,30 nás uvedla paní moderátorka na pódiu jilemnického náměstí. Aby celé vystoupení bylo slyšet, výjimečně nás doprovodila na klávesy paní učitelka Barunka Kavánová.

Děti zpívaly jako o život a každý zatancovat, jak nejlépe uměl. Vystoupit před tak velkým prostorem plným lidí není jednoduché a děti to zvládly na JEDNIČKU. Děkuji dětem i rodičům a přeji krásné a pohodové letní měsíce.

Ve čtvrtek 27. 6. 19 přivítali ve školce komisi soutěže „Vesnice roku 2019“. Krátce před obědem ji na zahrádce školky přivítaly děti z folklórního kroužku Sojčata. V našich krásných krojích zazpívaly a zatancovaly dva tanečky. Než se komise v počtu 16 lidí přemístila do II. třídy mezi Zvídálky, prohlédla si školku a vyslechla krátké povídání o nás. Ve II. třídě se svým pohybovým vystoupením na písničku „Čtyři kroky dopředu“ představily děti, které navštěvují se svými rodiči cvičení při T. J. Sokol Poniklá. Nepřítomnou cvičitelku Sokolíčku zdatně zastoupila paní učitelka Renáta Pušová.

Poté si společně s velkými dětmi pochutnali na nejoblíbenějším jídle malých dětí – KRUPICOVÉ KAŠI. Do rolí servírek a číšníků se na chvíli proměnily naše děti.

Tím zastávka v naší školce skončila, protože vymezený čas pro pobyt v Poniklé se rychle krátil a ještě bylo třeba ukázat, co všechno u nás máme.

Ve středu 26. 6. 19 jsme pro naše předškoláky uspořádali slavnostní rozloučení. Děti si nejdříve povídaly o tom, co se jim ve školce líbilo, na co se těšily. Ale také o tom, co se jim nelíbilo a co dělaly nerady.

Na památku obdržely krásnou knížku Dušinka, víla věcí a pamětní list, na kterém jsou fotografie od jejich prvního dne ve školce až po současnost. Pastelky se budou též určitě dětem hodit do školy.

S mladšími dětmi a zaměstnanci školy poté společně usedly ke slavnostní tabuli a pochutnaly si na zmrzlinových pohárech.

Do ponikelské školy odchází 9 dětí a jedno mimo spádovou oblast. Hodně školních úspěchů, dobrých kamarádů a pohodu 🙂

Na závěr školního roku si obě třídy připravily svá vystoupení, svoje pohádkové příběhy plné písniček, říkanek, tanečků a dialogů. Děti obou tříd nacvičovaly opravdu s velkým nasazením, písničky si zpívaly i během dne.

Mladší děti nacvičily pohádku BUDKA a starší děti sehrály pohádku ČERT A KÁČA. Všem dětem patří velký dík za velké nasazení před rodiči a veřejností, i když to pro ně není úplně jednoduché. Velký potlesk byl tou největší odměnou.

V úterý 11. 6. 19 se nám ze školky ztratila víla Madalenka. Už jednou to udělala a nakonec jsme ji našly v Údolí Plakánku u studánky. Tak jsme hned hledali nějaký vzkaz. Byl tam, ale byl trochu záhadný. Na konci totiž stálo, že si máme v pátek kromě obvyklých věcí přibalit do batůžku také čelovou svítilnu a přilbu. V napětí jsme zůstali až do pátečního rána.

S batůžky, svítilnami a přilbami jsme vyrazili po osmé hodině ze školky. Již u branky jsme našli první písmenko a dopis s dalšími instrukcemi. Byl krásný slunečný den. Během cesty jsme nacházeli další instrukce a obrázky víly. Na louce u bývalé vatry jsme objevili Majdalenku ze třídy Kulíšků. Ale ještě chyběla ta z velké třídy. Co naplat, jde se hledat dál. Blízko ponikelských jeskyní jsme našli další – poslední písmenko a instrukci, že se máme pokusit sestavit z písmenek heslo. Nebylo to lehké, děti skládaly a učitelky předčítaly. Díky Anežce a Eliáškovi se to podařilo a heslo znělo „POKLAD“. Kam pro něj. Nedaleko byla paní Lenka Hájková, která nám poradila, že pro poklady se chodí do jeskyní. Poslechli jsme ji, ale jak se tam dostat. Ještě že Amálka znala kouzelné říkadlo. To nám přivolalo jeskyňáře, kteří nám pomohli do jeskyní. Téměř všechny děti byly odvážné a 15 metrů dlouhý žebřík do podzemní jeskyně zvládly.  A hurá. Seděla tam víla Majdalenka a hlídala velkou krabici lahviček na pití se svým obrázkem. Co jiného by nám vlastně mohla dát víla Majdalenka na rozloučenou, než lahev na dobrou jeskynní vodu, která vytéká nedaleko naší školky a můžeme si ji kdykoliv natočit. V jeskyni jsme si vodu již nabrat nestihli, byl nejvyšší čas se vrátit na oběd.

Vylezli jsme tedy z jeskyní. Na sluníčku nás čekalo další velké překvapení. Přišel se na nás podívat sám velký Krakonoš.

Tímto bychom chtěli poděkovat manželům Hájkovým, panu Rónovi, Honzovi Lukešovi a Láďovi Jiroušovi staršímu i mladšímu za nádherné zážitky.